Z alpské lyžařky tenistkou ^Doporučený

Jak jsem se dostala k tenisu a co mě vedlo ke změně sportu ve dvanácti letech?

Od svých čtyř let jsem se začala věnovat alpskému lyžování. Zprvu to byl jen koníček, který se však velmi rychle stal nedílnou součástí mého života. Lyžování mě vždy naplňovalo a dalo mi spoustu schopností důležitých pro mou profesionální kariéru.Většinu měsíců od září do března jsem trávila v zahraničí na trénincích nebo závodech. Skloubit tohle v mladém věku se školní docházkou mě naučilo disciplíně i schopnosti zvládat více věcí najednou a díky tomu jsem si osvojila základy efektivního plánování času.

Během letních měsíců, v takzvaném mezidobí, jsem se věnovala kondiční přípravě. Rodiče mě však vedli i k rozvoji v dalších sportovních aktivitách. V osmi letech mě zapsali do tenisového kroužku na mé základní škole, který spadal pod klub SK Aritma Praha. Tenis jsem tehdy hrála skupinově jednou týdně a brala ho spíše jako zábavu. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že v devatenácti letech odletím studovat na americkou univerzitu s plným stipendiem – a to nikoliv díky lyžování, ale právě díky tenisu.

Ale teď zpátky k lyžování. Během své kariéry jsem musela už ve velmi brzkém věku překonat řadu překážek. Čekaly mě změny týmů i trenérů a neustálé hledání optimálního prostředí pro trénink – to vše samozřejmě s obrovskou pomocí mé rodiny. Jak se říká, „lepili“ jsme to, jak se dalo, abych mohla trénovat na profesionální úrovni a každý den se zlepšovat. Mezi mé nejsilnější zážitky patří vzpomínka na mistrovství Evropy do 10 let v obřím slalomu, kde jsem dosáhla svého nejlepšího kariérního výsledku a obsadila páté místo. Tato radost se však rychle změnila ve zklamání. Můj tehdejší tým nechtěl čekat na vyhlášení, protože se nikdo další neumístil, a chtěli okamžitě odjet domů. Kvůli tomu jsem přišla o závěrečný ceremoniál i o moment, kdy bych si převzala krásnou trofej – ta mi byla nakonec zaslána poštou. I to je bohužel příklad toho, co člověk někdy musí obětovat pro kolektiv.

A co se dělo dále s lyžováním

Pokračovala jsem v trénincích a závodění, ale brzy, jak už to u lyžařů bývá, přišlo v mých jedenácti letech první zranění. Potýkala jsem se s problémy v koleni, kde mi byl diagnostikován natržený meniskus. Procházela jsem si obdobími pauz a rehabilitací, kvůli čemuž mi začal postupně ujíždět vlak v porovnání s konkurencí v mé věkové kategorii. To však nebyl jediný důvod mého brzkého ukončení lyžařské kariéry.

V alpském lyžování, zejména v České republice, hraje obrovskou roli finanční stránka a také dostupnost vhodného zázemí – ideálně v horském prostředí Alp, kde člověk může trénovat každý den i po škole. V Česku bohužel není mnoho středisek, která by nabízela sjezdovky vhodné pro profesionální přípravu. Zároveň jsem nechtěla vsadit vše na jednu kartu a omezit své vzdělání, nebo mít už v mladém věku dálkové studium. Ve dvanácti letech jsem tak čelila jednomu z nejtěžších rozhodnutí ve svém sportovním životě. Otázka zněla jasně: Vyber si. Buď lyže, nebo zkusíme tenis. Co ty na to?

Jedna etapa končí, druhá začíná

Rozhodování nebylo jednoduché a trvalo poměrně dlouho. Ale kvůli zranění kolene a faktu, že jsem se nechtěla vzdát kvalitního studia a přípravy na budoucnost, jsem se nakonec rozhodla. Svou lyžařskou kariéru jsem ukončila na Zimní olympiádě dětí a mládeže v roce 2012, kde jsem reprezentovala Středočeský kraj.Od toho okamžiku jsem se začala naplno věnovat tenisu. Musela jsem začít v podstatě od nuly a postupně se vypracovat z rekreační hráčky na hráčku závodní. Ale o tom, jaká tato cesta byla, si povíme více v příštím blogu .